Schnitzeljagd aneb akce s partnerským gymnáziem v Linci

Ráno 2. června, netušíce, co se chystá, jsme byli vyzvednuti na nádraží a naši rakouští přátelé nás dovedli k místní moderní operní hale. Odtud jsme po malých skupinkách, bez průvodce a jen s celkem nepřehlednou turistickou mapou Lince odcházeli na procházku městem. V mapě byla zakreslena stanoviště, ke kterým jsme si museli sami městem najít cestu. Rozhodně to byl užitečný zážitek, protože orientace ve městě podle mapy je v dnešní době dovednost poněkud pozapomenutá. Na stanovištích na nás čekali studenti s různými bodovanými úkoly, jako např. doplňování slov do textu německé písně, kreslení místní katedrály (ano, na stanovišti před katedrálou, nebylo to jen po paměti), opakování německých jazykolamů, nebo třeba odhadování ceny originálního lineckého dortu (je drahý). Cestou na vhodně umístěná stanoviště na nás působily krásy a půvaby celého městského centra tohoto hornorakouského města.

Po pauze na oběd a bezplatné cestě hromadnou dopravou (rozhodně jsme neobcházeli pravidla, abychom nemuseli platit bezmála 70 jízdenek…) jsme dorazili do partnerské školy Bundesrealgymnasium Landwiedstraβe, kde jsme se rychle převlékli a šlo se sportovat. Nechyběl fotbalový zápas nároďáků, ani basketbal či plážový volejbal. Rakušáci nám také ukázali svou oblíbenou (a dosti podivnou) hru eggball. Sám jsem ji nehrál, takže pokud se chcete dozvědět specifika této hry, vygooglete si ji (nebo jeďte do Rakouska, samozřejmě). Shodli jsme se na tom, že Rakušáci zřejmě nejsou zrovna sportovní národ, jelikož s námi nechtěli hrát nic jiného než již zmíněný fotbal a eggball.

Potom už jen vyhlášení výsledků našeho „řízkového lovu“ (dokonce jsme dostali i poháry a malé linecké dortíky) a uspěchaná cesta na nádraží. Celkem ironicky, poté, co bylo celé odpoledne zataženo, začalo pršet hned potom, co jsme nasedli do vlaku. Mně nezbývá než poděkovat paním učitelkám z Rakouska – Lucii, Petře a Andree, protože celá akce byla výborně zorganizovaná a příjemná.

Václav Zikeš 7.E