Po cestičkách šumavských si Mendík trajdá...
Pomalu se nám schyluje ke konci školního roku. Léto se kvapem blíží, i když to podle počasí moc nevypadá. A smíšený pěvecký sbor Mendík má za sebou poslední koncert sezóny...
Tentokrát jsme vyrazili zapět do Kašperských Hor. A to díky tomu, že je to rodné město Markétky Kurzové, jež je nepostradatelným hlasem sboru z té již nestudentské řady. Nejen, že její pěvecké schopnosti a znalosti jsou pro sbor velikou pomocí, ale již pravidelně pro sbor komponuje a zhudebňuje písně, které s radostí zpíváme. A právě díky tomu, že je rodačkou z Kašperských Hor, vznikl nápad, že bychom i tam mohli s Mendíkem zazpívat.
Ale nebyl by to Mendík, kdyby si jen někam přijel odzpívat koncert a odfrčel zase pryč. Celý víkend jsme strávili společně v srdci Kašperských Hor. Dostatek prostoru a času byl jak na večerní zkoušky, tak i na výletování po okolí. Hned v sobotu ráno jsme vyrazili na celodenní výlet. Sice si z nás trochu utahovalo počasí a oproti naší jihočeské “placce” bylo zdolávání terénu Kašperských Hor poněkud náročnější, ale my máme vypracované nejen zpěvné svaly, také naše fyzická kondice rozhodně nezůstává pozadu. Oběd nás čekal na jedné z rezidencí vzdálené několik kilometrů od Kašperských Hor. Nacházela se na krásném, odlehlém místě, v této době zaplaveném zelení okolních plání a lesů. Celková atmosféra tam byla velmi příjemná. A jako poděkování za dobré jídlo jsme pana “hospodáře”, který se o nás na rezidenci mile postaral, obdarovali písní coby správní potulní zpěváci.
Sobotní večer nás čekala již zkouška v místním kostele. Dobré bylo to, že kostel, kde jsme měli v neděli ráno zpívat, byl hned na náměstí a fara s hostelem, kde jsme byli ubytováni, taktéž. Takže to bylo jen jako přejít z pokojíčku do obýváčku a už jsme mohli zkoušet jako doma.
V neděli ráno jsme už byli před devátou hodinou nastoupeni v kostele. Doprovázeli jsme ranní mši a po jejím skončení jsme měli připravený ještě celý repertoár písní, které jsme přes rok nazkoušeli. Celý koncert se velmi podařil a už bychom mohli zcela vyzpívaní Kašperské Hory opustit, ale kdo ví, kdy bychom se na takový krásný kus naší české země znovu podívali. Proto nesměla chybět ani návštěva nedalekého hradu Kašperk. Počasí nám opravdu chvílemi nepřálo. Nicméně prohlídka hradu byla moc fajn a díky výkladu průvodců zpestřena a obohacena o různé dobové zajímavosti a vtípky. S “Kašperkama” jsme se loučili v podvečer opět v dešti. Jako by ten déšť napomohl spláchnutí celého víkendu, tak rychle to uteklo…
Na závěr patří ještě jedno velké díky Markétce Kurzové, díky které jsme mohli poznat krásu Kašperských Hor a zazpívat si zas na dalším pěkném místě. Dále pak Honzíkovi Vaclíkovi za již tradičně výborný hudební doprovod a také za případnou organizaci na místě. Pájovi Kocianovi za to, jak krásně jsme zas díky němu byli slyšet. Panu profesoru Kunešovi za milý doprovod. A hlavně naší nejmilejší sbormistryni Olze Thámové za její energii, se kterou do každé takovéto akce jde, za milé chvíle, které jsme s ní mohli strávit a za její velké srdce, pro které náš sbor pěje...
Karla Piskačová, 3.B
