Po stopách finančních podvodníků + návštěva Národního divadla

Pondělí 20.3. se neslo ve znamení výletu za kulturou. Krátce před devátou hodinou ranní již u perónu vyčkávaly vlak směřující do Prahy hojné počty studentů 3.B a 7.E.  

První cíl byl jasný, budova České národní banky, v jejímž okolí se nacházela stanoviště únikové hry. Ta si klade za cíl obohatit studenty novými informacemi z oblasti finanční gramotnosti. Hráčům naskýtá zajímavý a kreativní způsob, jak propojit příjemné s užitečným. Naším úkolem bylo dopadnout finanční gang a zabránit podvodníkům v okrádání druhých. Dokončit pátrání nám zabralo asi hodinu. Tím to však teprve začalo. Samotná hra v nás zanechala nutkavou touhu po dobrodružství, a tak jsme se jali prozkoumat historická zákoutí centra Prahy na vlastní pěst.   

Objevování tajemných uliček přerušil až další bod programu, a to návštěva vitríny národní památky, Zlaté kapličky. Potvrzení o úspěšném dokončení dopolední hry se nám stalo vstupenkou k prohlídce celého divadla. Poutavý výklad průvodců vzbudil v nejednom studentovi úžas nad uměleckým odkazem našich předků.   

To vše se však stalo marginálním v porovnání s tím, co mělo přijít. Zlatým hřebem večera se stala inscenace Naši furianti Ladislava Stroupežnického. Shlédnout (opravdu shora, z nejvýše položené galerie divadla) skvost naší národní kultury po více než sto letech od jeho uvedení na témže místě bylo velmi povznášející. Dostalo se nám tak silného zážitku.  

V největší drama celého večera se však po konci představení proměnil téměř bezhlavý úprk studentů našeho gymnázia směrem k Hlavnímu nádraží, odkud zanedlouho odjížděl poslední vlak do Českých Budějovic. K radosti všech zúčastněných projížděl rychlík krátce po dvaadvacáté hodině portály vinohradských tunelů s námi na palubě, neboť dále rozšiřovat potřebu po dobrodružství neplánovaným průzkumem „Sherwoodského lesa“ nebylo v zájmu nikoho z nás.   

V závěru bychom chtěli poděkovat paní Vlnaté, která přes všechny překážky vynaložila úsilí a zprostředkovala nám opravdu nádherný výlet, jenž jistě zanechal nezapomenutelný zážitek v každém z nás. Poděkování patří i paní Thámové a panu Günzelovi, kteří nás také celou akcí doprovázeli.  

Sophie Lexová, 3. B