Kdo nepadá, nelyžuje - lyžařský kurz 1.B

Sláva nazdar lyžáku! 

Nezraněni už jsme tu! 

Zpátky v koloritu všedních dní. 

První pololetí, našeho prvního roku na gymnáziu pana Jirsíka, jsme ukončili lyžařským kurzem v Itálii. V pátek ráno (27. ledna) jsme pod dozorem paní profesorky Kubíčkové, pana profesora Blažka, pana instruktora Bartoše a pana doktora Pavla, nedočkavě naskákali do autobusu. Bohužel bez dvou našich spolužáků. Zato s velkým množstvím zavazadel a potřebného lyžařského vybavení.  

Téměř po deseti-hodinové cestě jsme dorazili do cíle. Do lyžařského střediska Folgarida v oblasti Trentino. Autobus nás vyplivnul i se všemi věcmi na čerstvý večerní vzduch. Ověšeni batohy, taškami, lyžemi a kufry jsme se přesunuli do svých apartmánů. Někdo s nimi byl více, někdo méně spokojen. Ale ostatně, pokud někdo potřeboval a neměl například takovou mikrovlnku, nebo varnou konvici, anebo neodtékal odpad v koupelně, všechno se dalo nakonec vyřešit. Popcorn se dal udělat v pokoji u kluků, čaj jsme si vařili ve velkých kastrolech a odpad přišel spravit velmi milý, ochotný, a mimochodem docela pohledný, Ital.  

Každé ráno, po snídani na etapy, jsme se přesunuli do apartmánů abychom se připravili na lyžování. Křečovitě svírajíc lyže, jsme si to pak v lyžácích hezky oddupali po betonce až k nedalekému vstupu na sjezdovku. Do tří družstev jsme se rozřadili podle lyžařské zdatnosti. Ale nakonec i ti, kteří si na dvou prknech zpočátku moc nevěřili, úspěšně zdolali i červenou, a někteří dokonce černou sjezdovku. A ani hrůzně vyhlížející Grizzly nebyl pro některé překážkou. Jeden odvážlivec se prudký sráz nebál sjet ani šusem.  

A když jsme si to zrovna nesvištěli z kopce dolů, či neklábosili na lanovce, nebo nečekali na oblíbenou “ MAXI PIZZU”, na kterou jsme někdy čekali jak na smilování, zábavu jsme našli i jinde. Ať už to byly srandy a kotouly na lyžích anebo debaty s panem Pavlem. O kterém jsme se dozvěděli, že je docela sympatický a rád pije italskou kávu.  

No, rozhodně jsme se nenudili. I když naše lyžování doprovázely ne vždy úplně pěkné pády, sjezdy z cesty, ztracený spolužák, nebo “nepravidelní” lidé, především Poláci, kteří nám vjížděli nejen do cesty, ale i na lyže. A lyže zas zapíchlé i s námi ve sněhu, lyže ujíždějící bez nás ze sjezdovky, lyže uvízlé na lanovce, zkrátka lyže i “nelyže” všude možně. Ale lyžování jsme si i přes denní překysličení italským vzdouškem a vyčerpání z intenzity tohoto sportu, naplno užili! 

Večery jsme trávili ve větším či menším počtu hraním všemožných her, nebo povídáním až do chvíle, než jsme byli večerkou nuceni vrátit se na své apartmány a přerušit tak tok našich společných debat. A i když to opravdu rychle uteklo, naši třídu to posunulo jako kolektiv zase dál. 

Do Českých Budějovic jsme se v pořádku vrátili ve čtvrtek druhého února ve tři hodiny ráno. Přivezli jsme sebou sníh... 

Karla Piskačová