GJVJ - Gymnázium J. V. Jirsíka České Budějovice

Přehled Starší články

Železný student 19.5. – 23.5. 2010

Minulý týden úspěšně proběhl další ročník studenty oblíbené akce

S druhou polovinou května přišel čas na tradiční akci Klubu cestovatelů – Železného studenta. Odehrával se v klasickém duchu tří aktivit – cyklistika, splutí řeky a nějaký ten výšlap – za doprovodu neúnavného deště, který k němu ale snad už patří. Letos se Železný student konal částečně v Bavorsku, kde jsme se setkali se studenty gymnázia z Chamu a naše trasa zde byla obohacena různými exkurzemi. Nejeli jsme si však jen zhuntovat těla a se statečností pokořit všechny kopce. Během těch pěti úžasných dní Bavorech vznikla spousta nových přátelství a my společně zažili okamžiky, na které se nezapomíná 

První den jsme započali v klatovských katakombách a s vědomím aktuální výhlídky na předpověď počasí jsme se už skoro viděli mezi těmi skleněnými rakvemi. Přejeli jsme autobusem do Všerubského průsmyku, kde na nás už čekala skupina Němců v čele s učitelem Olim. Tenhle pohodář se mimochodem později ukázal jako „zkušený“ znalec tras. Jen co se někteří z nás naučili přehazovat, vyrazila naše parta jasným směrem – do Chamu. Cestou trochu pršelo, ale dobrá nálada nás neopustila a naše kola se točila vesele dál. Přestávkou na trase byla prohlídka Muzea draků ve Furthu – slibovaný drak je ve skutečnosti traktor, na němž byla vybudována konstrukce asi dvacetimetrového draka, který je každoročně skolen při historických slavnostech. Po večerním příjezdu do Chamu nás na gymnáziu R. Schumanna čekal zbytek německé skupiny a dokonce překvapení – teplá večeře!

Následujícího dne byl v plánu společný výstup na Ostrý, což je dvojhrotá hora ležící na státní hranici s Německem. Z výhledu nebylo kvůli husté mlze nic, a tak jsme si alespoň dali něco pro zahřátí a pokračovali podél hranice k vrcholku Hohen Bogen. Část skupiny, která už byla unavenější, si poslední kilometry cesty zkrátila i kvůli špatnému počasí autobusem. Zbytek party se vydal pod vedením pana profesora Váchy k cíli po svých, ale v husté mlze trochu zabloudil a dorazil o několik hodin později. Jejich chyba, guláš už byl sněden. Tu noc jsme přespávali na bývalé tajné základně NATO, kde američtí, francouzští a západoněmečtí vojáci během studené války odposlouchávali hovory z Československa a sledovali tak situaci za železnou oponou. Majitel nás provedl věží, kde se nacházejí nejrůznější odposlouchávací přístroje a potom, co jsme zjistili, že ani z osmého patra dnes neuvidíme nic, jsme sjeli dolů parádní točitou skluzavkou pro vojáky, jejíž sjezd však nebyl tak adrenalinový jak se zdál. ( „Bacha, v pátým patře kousek skluzavky chybí!“) Večer jsme zhlédli zkoušku hry divadelního souboru – jak jinak než na již zmíněné téma – a potom jsme se odešli ohřát do stejně studených cimer na základnu. Studená válka dá zabrat.

Nazítří dostaly brzdy pořádně zabrat – náš peloton zahájil den sjezdem prudší vozovky, na které byl pro větší zábavu vyteklý olej, takže se objevily první pády a odřeniny. Slunce nás poprvé obdařilo několika minutami záře. Tento den byl jinak ve znamení hledání správných odboček, na což byl náš zmatený kamarád Oli expert.:-) Dopadlo to však dobře a cestu jsme společnými silami našli. Nakonec jsme se i my, másla, která v nekončícím kopci raději slézáme, doplahočila ke stříbrnému dolu. Prohlídka byla velmi zajímavá, zejména místnost pro astmatiky s plážovými lehátky. Po další vydatné přeháňce některé z nás čekala nejlepší část dne- návštěva likérky Liebl v Bad Kötztingu spojená s degustací místních dobrot. Malinový likér byl k nezaplacení:-) K večeru jsme rozbili stany v kempu u řeky Regen a za tónů kytary strávili příjemný večer v indiánském týpíčku.

Čtvrtého dne jsme po ranním boji o zkušené kormidelníky navlékli vesty a smočili pádla v „divoké“ řece“. Byla to pohoda, skoro jako na Vltavě. Až na to, že na břehu nebyly žádné vodácké hospody jako u nás a německé slečny tu jely vodu v riflích. Oli si tento den velmi zlepšil status poté, co nám všem k obědu připravila jeho paní skvělou sekanou. Odpočinková plavba proběhla bez jakýchkoli karambolů a my večer šťastně dopluli zpátky do Chamu. Šli jsme svorně za vůní grilovaného masa a bavorských klobásek, které nám pan ředitel školy připravil. Moc mu děkujeme.

Poslední den naše výprava přejížděla na kole zpátky do Čech – minouc Haidmühle, se zastávkou ve stožecké hospodě U Pstruha, přes Novou Pec až do Horní Plané. Cesta příjemná, po víceméně rovné asfaltce, se zázračnou celodenní přízní počasí. Zbývalo naložit bicykly na vlek, převléknout si zpocené tričko s logem Železného studenta za něco kultivovanějšího a vyrazit do Budějovic. Za řečnění o tom, co kdo udělá jako první až přijede domů a posléze pokojného oddychování jsme zanedlouho stáli na parkovišti u firmy Peugeot. Těch pár dní uteklo jako voda, ale vzpomínky zůstanou:-) A ať už byli mezi námi několikanásobní Železní studenti, anebo ti, kteří vyrazili poprvé, všichni si akci užili po svém a určitě se těší na další ročník, který se bude konat v Orlických horách. Spolu s námi tam vyrazí i naši přátelé z Chamu.

Tereza Pavelcová, sexta